Videa. České písničky. Ty jsi má láska, ty jsi můj sen

Holku krásnou neuhlídá....

Co nám ženám ubírá na kráse...kdy se naše krása ztrácí .. ?

Kateřina.. a její pohled do světa

... o čem je krása ženy?
Naskakuje mi toho hodně, a přece si uvědomuji, že ženskou krásu vnímám jinak já a jinak pán sedící vedle u stolečku v kavárně ..
Miluji krásu, miluji ženskou krásu, miluji ženskou oduševnělost, plnost, sytost. Když se podíváte na ženu a vnímáte její plnost prožitku a otevřenost životu. Její schopnost užít si každý moment života a radovat se. Ano radovat se, jen tak .. z toho, že je, ze života, z vývoje ..
Miluji pohled na ženu, ze které vyzařuje energie zralého šťavnatého ovoce, který je nasáklý sluncem i vodou .. vůní i sytou chutí ..
A všechny tyto představy mě vedou k otázce .. co nám ženám ubírá na kráse .. kdy se naše krása ztrácí .. ?
Ztrácí se ve strachu a v nedůvěře.
Znám moc dobře pohled na sebe sama do zrcadla, kdy jsem dovolila strachu, aby vstoupil a prostoupil.
Přikryl na nějakou chvíli krásu, oduševnělost, i důvěru.
Důvěra. Ať se děje v našem životě cokoliv, má to svůj smysl, který teď nemusíme chápat.
Ano chápat, ne rozumět. Když chápeme, nepotřebujeme porozumět, stačí přijmout věci tak jak jsou, bez posuzování či potřebě cokoliv násilně měnit. Taková úleva.
Žena přijímá život takový jaký je. Dovoluje životu, aby byl, aby se děl, aby se vyvíjel.
Žena vnáší do života výživu. Žena vyživuje život láskou.
A raduje se.
Protože je

Kristina

Ženskost je, myslím, něco úplně jiného. Pocit, víra a odvaha.

U splavu řeky Otavy lze zachytit dívku jako obrázek, verše i píseň

Kam se poděla ženskost

Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže…
Jenže tohle je jen jedna její strana. Ta, která, není-li doplněna a držena druhou, může se bortit.
Řeči o kráse uvnitř jsou hluboce pravdivé. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že opravdu krásní jsou lidé moudří a dobří.
 Jako by je tyhle vlastnosti rozsvěcely zevnitř, teprve když chytí tvář a gesta jejich odlesky, budou pěkní tak, že před nimi padnete na zadek, zamilujete se, nepřestanete obdivovat… Naopak dokonale krásné obličeje i těla bez dobroty a rozumu na mě vždycky dělala dojem opuštěného sálu, kde je zhasnuto, sem tam se válí odpadek, všechno je zastřené, bez radosti, bez krve. Přestože design je dokonalý, schází paprsek, který by vzkřísil studené a mrtvé.

Jenže podobně jako je lichá krása bez ducha, můžou být poněkud vedle i řeči o vnitřní kráse spojené s pohrdáním vším venkovním.

Držela jsem před tou krásnou holčinou v ruce šmrncovní boty, které dělají i bez podpatků laní nohy a sexy kotníky. „A co je špatného na tom být trochu ženská? Ženskost není hřích,“ utrousila jsem nesměle. Pán Bůh nás tak stvořil, muže mužského a ženu ženskou. Kdyby to takhle nechtěl, možná bychom všichni vypadali jako nálevníci, hlemýždi nebo mloci například, běželo mi hlavou. Jenže nevypadáme. Ženy mají prsa a boky a umí se v nich krásně vlnit, když chtějí. A muži umí ty boky chytit tak, že se hlava točí víc než nůž ponorného mixéru. Je na tom něco špatně? Nahlas jsem ale řekla jen, „mizí harmonie, zdá se mi.“ Podívala se na mě nechápavě, „jak harmonie, proboha, souvisí se sandály?“

Ženy vypadají a chovají se občas jako muži a muži vypadají a chovají se občas jako ženy. Ženy nosí trekkové boty, tenisky a další cosi, co nohy víly ponižuje na pouhý výrobní prostředek. Muži se neváhají nazout do špičatých botiček s flitry. Takhle to souvisí se sandály, pomyslela jsem si.
Začali jsme totiž vrtat do nádherné rovnováhy, která je tu od věků, a trochu ji nabourali.
Vyměnily jsme ženskost za praktičnost, touhu po uznání, dravost, moc jsme si přály, nemám to slovo ráda, emancipaci, až jsme to možná trochu přehnaly. Příslovečné dítě se sice ještě drží okraje vaničky, ale už mu modrají prstíky. Jistě, je bezvadné mít volební právo a možnost studovat, ale je nutné dělat to pokaždé v kalhotách, bezpohlavní košili a s pohrdavým úšklebkem věnovaným svému ženství i jejich mužství? Jak by Yentl ráda natáhla sukni! Jenže ta skutečně nemohla, na rozdíl od nás. O motivech mužů nosit kabelky zavěšené na předloktí, nic nevím, jen tak nějak tuším, že by s tím naše emancipace taky mohla mít něco málo společného.

Poztrácely jsme zkrátka ženskost. Takovou tu, co měla v podobě její ryzí esence třeba Adina Mandlová nebo Liz Taylor. Možná ne úplně ztratily, nýbrž zasunuly do spodního šuplíku, ke kterému se skloníme, někdy i s mírným zaklením (vždyť je to tak nepohodlné!), jen párkrát ročně. Přitom právě v něm se skrývají poklady, dvířka zpátky k harmonii. Ženskost totiž poklad je. Samy jsme ho zakopaly, dá to práci odhrabat z něj nánosy balastu a poznat, jestli nám někdo náhodou nepodstrkuje i kočičí zlato. Občas se spleteme a sáhneme po něm. Sukně, které končí téměř v pase, tílka, o kterých se neví, jestli nejsou součástí nočního lehce erotického kompletu, boty, které připomínají koráby, lahve vanilkových voňavek vypotřebovaných během týdne, levná cingrlata, vycpaná ňadra, úsměv pouliční pracovnice a silácký lascívní slovník téže osoby, hysterické pištění a máváním ručičkama s nalepenými nehty, minipejsek strčený v růžové kabele, našité obarvené platinově bílé nebo ebenově černé asijské vlásky s růžovým nádechem. Ženskost? Asi takové kvality jako Dora převlečená za Popelku. Skončila vysypaná zmáchaná uřvaná v ledovém rybníku. Dobrá inspirace.

Ženskost je, myslím, něco úplně jiného. Pocit, víra a odvaha.
Pocit, že dokážu jako žena rozkmitat srdce muže a přijmout ho včetně všeho ostatního do svého těla.
Víra, že krása je dobro, které je nakažlivé.
Odvaha dát pěkně nahlas najevo, že jsem žena. Mám prsa, boky, nohy, vlasy, oči, lásku, něhu, všechno, co se mužům líbí. A taky mám rozum a vím, jak s tím vším zacházet, aby se vrátila harmonie.
Zaklapla jsem sexy sandály zpátky do krabice. Protože jen v nich to fakt není.

P.S. Žen, které neztratily ženskost, je pořád hodně. Mají můj obdiv. Je od koho se učit.

Publikováno se souhlasem autora  Klára Mandausová

Rady pro dívky jak žít a jak se chovat k mužům

...stává se u dětí, že olizují kdeco

Tohle se vyskytlo na netu. Zapomněla jsem u toho zavřít pusu...

jediný smysl života mít rodinu

Přeposílám:
Ženské DESATERO .. aneb rady, jak žít a jak se chovat k mužům ..

1. Jediný opravdový smysl tvého života je mít rodinu a děti. Vyber si proto někoho, kdo je spolehlivý, slušný, komu se dá věřit a kdo dokáže vydělat peníze a je pracovitý. Nedej na lži ani na naparování nápadníků, ale pečlivě si prohlédni výsledky. Sleduj jak žije, co je to za rodinu, jak je pilný, zda něco dokázal. Netestuj ho, zda je správný princ, ale pozoruj ho, zda dosahuje svých cílů. Kdo si půjčuje, tomu se vyhni.

2. Nikdy nemluv doma o emancipaci a nikdy nezkoušej svého muže, zda bude dělat tvé práce. Místo toho muže povzbuzuj v jeho pracech, jeho aktivitách a ve věcech přinášejících rodině peníze. Pochval vše, co pochválit lze a strhá se pro rodinu a pro tebe.

3. Buď vždy upravená a hezká maximálně jak to jde pro svého muže tak, aby se na tebe těšil, aby na tebe celé dny myslel a aby mu dávalo smysl pro tebe žít. Se sexem nikdy nevydírej, lze lehce škádlit a vytvářet napětí, zda něco bude či nebude, ale uvědom si, že rodina bez chlapa je tragédie a že jediná tvá jistota, aby neodevzdával peníze jinde je to, že pro něho budeš sexuální bohyně ty. A že dostane to co chce. Doma.

4. Vždy si vybírej chlapa, který poznal svého otce a zažil pokud možno nerozvedené rodiče co nejdéle. Všichni ostatní jsou poruchy s pošramoceným vímáním rodiny i sebe a bez přirozených vzorů jak má chlap v rodině fungovat. Pokud se nechceš rozvádět, pečlivě si vyber a prohlídni jeho otce a jeho matku. Pokora před osudem a spořivost s rozvážností jsou základní vlastnosti muže, se kterým jde žít. Ty bys je měla mít samozřejmě také.

5. Pokud dojde v rodině ke konfliktu a neustoupí tvůj muž, ustup ty. Pokud neustoupíš a vyhraješ, přebíráš tím v rodině roli muže a tím i jeho odpovědnost za výsledky, což se ti nikdy nevyplatí. Když naopak ustoupíš, celou odpovědnost za to, co přijde, nese on. A oba to víte.

6. Nepřeceňuj lásku. Lze se velmi snadno zamilovat do vybraného muže, stačí tomu dát jen čas. Rozum je víc než láska. Musíš vědět, že se o tebe a o tvé děti ten muž do smrti postará. A musíš vědět, že se mu hodně líbíš. Zda se líbí on tobě není důležité, zvykneš si. Jeho pouto k tobě je tvoje přitažlivost a jeho zodpovědnost až budou děti. Tvé pouto k němu je uznání a vlastnictví "nejlepšího zaměstnance", který maká jen pro to, aby ses měla dobře.

7. Vždy se snaž doma udělat harmonické prostředí a zvládnout co zvládnout máš. Naříkej si kamarádce, ale neobtěžuj s tím nikdy svého muže. Jinak bude chodit jinam nebo se ti bude vyhybat. Domov má být pro muže místem relaxace, dobrého jídla, sexu a setkávání s dětmi. Aby vše probíhalo v jeho přítomnosti zcela hladce je jen tvá starost. Pokud to nezvládáš tak jsi špatná žena a následky přijdou a budou nemilé. Muž by se měl domů vždy těšit.

8. Nevěř tomu, co se píše v novinách a co ti neustále sdělují různé jiné ženy. S muži se nevede válka, ani se s nimi nesoutěží. S muži se manipuluje. Ale musí se to dělat tak, aby muž odcházel šťasten a zmanipulován. Jakýkoliv jiný průběh je tvé selhání. Pokud tě někdo navádí ke konfliktům s tvým mužem potažmo k tvé nespokojenosti, že se v tobě snaží vyvolat pocit křivdy, uvědom si, že ty sama neustále válčíš se všemi ostatními ženami o použitelného a dobrého muže a tak si nenech od sokyň mluvit do toho, jak se k němu máš chovat. Ostatní ženy jen čekají až ty uděláš chybu, aby ti ho přebraly.

9. Soudcem všeho co děláš je jen tvá rodina. Nikdy nepropadni dojmu, že když jsi nešťastná ty, že jsou nešťastné i tvé děti a že musíš věci řešit kvůli nim. Nejlepší řešení všeho je vždy počkat. Život je slzavé údolí

10. Vzdělání má smysl jen tehdy, pokud chceš celý život pracovat. Kariéra a cestování je nesmysl a modla moderních vadných žen, které jsou příčinou toho, že naše civilizace vymírá, rodiny nefungují a všichni, ženy i muži jsou zoufalí. Místo ženy je doma u dětí. Kvalitní žena do práce nechodí. Nemá smysl studovat, pokud nejsi šeredná. Smysl má najít si nejlepšího možného muže a mít s ním děti a zajistit si, že tě neopustí. Ti nejlepší mužové své ženy do práce nikdy za život nepošlou. I když budou kariéristky machrovat, ty budeš mít to, co ony ne. Kupu času a šťastnou rodinu a milujícího muže, který nebude kašpárek hrající si na ženu, ale skutečný živitel rodiny.

(pokud jsi šeredná, dělej kariéru, tam není pomoci, ošklivé ženy to mají těžké).

Starý a dobrý

"A co tedy zbylo na mě?" ptala se Eva.
"Takováto věc... Říká se jí mozek."

Zavolal si Stvořitel Adama a Evu a pravil, že když byli tak hodní, že pro ně má ještě dva dárky. Ten první kdo dostane, bude moci čurat vstoje.
"Ten chci, ten chci," bafnul to Adam a začal běhat a občurávat ráj.
"A co tedy zbylo na mě?" ptala se Eva.
"Takováto věc... Říká se jí mozek."
--
Eva v rajské zahradě: "Bože, já jsem tak nešťastná!"
 "Co se děje, Evo?" zeptal se Bůh.
 "Vím, že jsi stvořil mě a tuhle krásnou zahradu. Ale jsem sama a už mě nebaví jíst jablka."
 "Dobrá, v tom případě ti stvořím muže," odpověděl Bůh.
 "Co je to muž?"
 "To je chybující bytost s agresivními sklony, obrovskou ješitností a neschopností poslouchat. Ale je velký, rychlý a svalnatý. Je vynikající v boji, v kopání do míče a v lovu zvěře a není také špatný v posteli."
 "To zní skvěle," zaradovala se Eva.
 "Mám ale jednu podmínku," upozornil ji Bůh.
"Musíš ho nechat, ať si myslí, že jsem stvořil nejdřív jeho."

Nejkratší pohádka na světě

Švédská krása v údivu - Marie Serneholt.

Nejkratší pohádka na světě
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Bylo, nebylo: jednou se zeptalo děvče chlapce:
"Chceš si mě vzít za ženu?"
Chlapec odpověděl: "Ne."

A děvče žilo šťastně na věky věků a chodilo si nakupovat hadry a kosmetiku,
a do divadla, tancovat,
cestovalo, mělo kopu přátel,
pilo Martini a vždy mělo čistý dům a nikdy nemuselo vařit.

Už mou milou do kostela vedou

Objetí lásky

Už mou milou do kostela vedou

Už mou milou do kostela vedou,
tenkrát jsi má panenko, tenkrát jsi má !
Ještě nejsem, můj nejmilejší,
ještě jsem maminčina.

Už mou milou ku oltáři vedou,
tenkrát jsi má panenko, tenkrát jsi má !
Ještě nejsem, můj nejmilejší,
ještě jsem maminčina.

Už mou milou od oltáři vedou,
tenkrát jsi má panenko, tenkrát jsi má !
Už jsem tvoje, můj nejmilejší,
už nejsem maminčina !

Eliška Hašková Coolidge královna diplomacie

Eliška Hašková Coolidge

Koncem roku zdravím krásné ženy s přáním kompletní fyzické a duševní krásy (to zdůrazňuji) do dalšího nového roku. Velmi si vážím úspěšných žen, vzdělaných dam a Elišky Haškové Coolidge. Jejich osobní hodnotu převažují světová ocenění, která pozvedávají českou republiku do světa z toho našeho miniaturního písečku špinavé politiky a morálky.
Eliška Hašková Coolidge  na první pohled na foto, by mohl vzbudit dojem, že její život byl jedním dlouhým poklidným čajem o páté, v němž nejdramatičtější peripetii představovala prázdná cukřenka nebo rozbitý podšálek. Je to jinak. Tato decentní dáma přestála za svůj život hned několik osudových zemětřesení, která ji připravila o veškeré jistoty. Přesto dokázala hledět do budoucna se svým typickým, umírněně vyrovnaným úsměvem. „Už jsem to překousla. Musíme žít v současnosti, ne v minulosti,“ odpovídá pokaždé, když se jí novináři ptají na její životní peripetie. Ať už jde o okamžik, kdy ji v dětství opustila matka, složité začátky v emigraci, rozpad manželství nebo ztrátu zaměstnání.

Malá Eliška se narodila na začátku druhé světové války, v době, kdy se kulisy této idylky neodvratně hroutily. Dědečka popravili nacisté a ani po osvobození se prvorepublikové poměry už nikdy neměly vrátit: většina národa ochotně přihlížela znárodňování a dalším krokům, které otevíraly cestu nástupu komunistickému režimu. Eliščin otec byl jedním z mála podnikatelů, kteří dokázali včas odhadnout situaci. V době komunistického puče v únoru 1948 byl právě pracovně ve Spojených státech, a tak tam už raději zůstal natrvalo. Jeho žena se dvěma dětmi přešla šumavské hranice za pomoci převaděče, jenže místo aby pokračovala dál za manželem do Washingtonu, zamířila do Londýna, do náruče milence. Tehdy devítiletá Eliška skončila na půl roku úplně sama ve Francii v internátní škole. „Můj vztah s matkou už nikdy nemohl být tak otevřený a pevný. S otcem jsme o ní mluvili velmi málo. Nepamatuji se, že by o ní někdy padlo ošklivé slovo. Jen jsme si nebyly blízké. Ale když se mi narodila dcera, řekla jsem si, že potřebuje babičku, tak jsme maminku začali poměrně často zvát k nám do Ameriky,“ komentuje to z odstupu několika desetiletí Eliška Hašková Coolidge.

Jako dcera imigranta vždycky věděla, že se musí snažit víc než ostatní, aby se prosadila. A to také dělala. Coby vzorná absolventka oboru diplomacie na Georgetownské univerzitě hravě získala práci asistentky v Bílém domě. Nastoupila tři měsíce před atentátem na prezidenta Kennedyho. A zůstala zde osmnáct let. Jejím úkolem bylo mimo jiné stylizovat prezidentské projevy. V práci zůstala i poté, co se jí v osmatřiceti letech narodila dcera Alexandra: „Ano, to už jsem měla tak nastavenou kariéru, že jsem ji mohla trochu přibrzdit. Já byla ve Washingtonu s dcerou, muž pracoval jako bankéř v New Yorku. Ale díky tomu, že svou práci jsem ovládala skoro ze spaní, tak jsem zvládala i pracovat, jen jsem to musela mít lépe uspořádané. Vypustila jsem společenské akce. A měla jsem také úžasnou chůvu,“ vysvětluje.

Zdroj: kafe.cz

Archiv internetových stránek je obrovská databáze a vyhledá historické verze webu...

Screenshot internet archive

Jak se pocvičit v angličtině na Internet Archive?

Rozsáhlý archiv internetových stránek za období od roku 1996 dál najdete na adrese www.archive.org. Z projektu pro vědecké účely, založeného výzkumníky z univerzity v kalifornském Berkeley, se archiv během let rozrostl na obrovskou databázi internetových stránek a dalšího elektronického obsahu. Dnes se počet internetových stránek v archivu pohybuje za hranicí 150 bilionů a dál roste.

Vyhledávání je naprosto jednoduché. Na hlavní stránce archivu www.archive.org zadejte do okna WayBackMachine adresu webu, jehož historické verze si chcete prohlédnout.  V archivu kromě webových stránek najdete i různý další obsah, na který se již nevztahují autorská práva, filmy a videozáznamy (téměř 195 tisíc videí) z klasické americké filmové tvorby, seriálů a dalších pořadů. Archiv dále obsahuje i živé audio nahrávky a další zvukové záznamy, jako převyprávěné knihy, nahrávky rozhlasových pořadů atd. V archivu najdete přes 67 tisíc záznamů koncertů a bezmála 384 tisíc dalších zvukových záznamů. Za pozornost stojí velké množství textů (přes 1,5 milionu), především knih, vědeckých spisů, dětských knížek a mnoha dalších textů.

Poznámka autora: 25.11.10 komentováno přáteli na facebooku...Claudie: Na archive.org jsem se docetla o oslavach vyroci narozeni Abrahama Lincolna (nar.1800).Trochu jsem se poohledla, nebot:
Od paní dr. Olgy Ivsin theosofky a okultistky zijici v Chicagu znam legendu o narozeni A.L. kdy porod na venkovske farme nesel, siroko daleko nikde zadna pomoc. U domu zaklepala osoba, zena. Prohlasila se za porodni babu a dite porodila. Jinak by matka i dite zemreli. Pozdeji se ukazalo ze tato zena je jiz nejakou dobu mrtva. Udajne mela mit jedinou podminku aby se chlapec jmenoval Abraham, coz rodice vyplnili.

http://www.archive.org/stream/cu31924019888357#page/iv/mode/2up
Abraham Lincoln: a history

http://thatsjustbob.com/politicalblog/2073/where-was-abraham-lincoln-born/

http://www.carolinacountry.com/storypages/ourstories/abe/abe.html



Zdroj: The Internet in a Box

Radůza Blondýnka

Radůza a akordeon

Blondýnko maličká

ulízni lokny
v taxíku na zdraví
moje si lokni
tramvaje z Anděla
plujou za okny
do tmy
kabát dopni
polkni
a skousni ret

Blondýnko maličká
utři si pusu do fiží
přepudruj nos, hoď stíny na víčka
dej vale refýži
nepřijdou, belí halí
nepřijdou do Walhaly
ty co lhali
ty co spali
ty jak by smet!

Vztah lidského mozku a chování Stručný nástin - motivační Základní emoce

Architektura stavby mozku a emocí analogicky zjednodušeno
na obrázku Caracas Venezuela 

Milí přátelé, pro nadané a pokročilé je tu osnova na téma emoce a pocity (citový mozek) čistě motivační.

Citový mozek
Emoce a pocity byly dlouhou dobu doménou zejména psychologů a teologů, méně filosofů a snad nejvíce spisovatelů a dramatiků. Afektivní neurověda, analogie kognitivní neurovědy, vzniká v posledních přibližně 15 – 20 letech. Slovníkové definice emocí a pocitů jsou velmi obsažné.
Základní emoce, které má člověk do jisté míry společné se savci, popsal Darwin: štěstí, strach, hnus, hněv, smutek. Později přibylo překvapení a pohrdání. Základní emoce jsou doprovázeny charakteristickými, transkulturálně rozeznávanými výrazy ve tváři.
Teoretický vývoj vztahu mozku a emocí postupně popisovaly Jamesova-Langova teorie, Cannonova teorie, Pribramova teorie, psychologicky pak Lane-Schwartzova hypotéza, která je analogií Piagetova vývoje kognitivních funkcí.
Za moderní neurobiologickou, evolučně podloženou teorii vysvětlující emoce a pocity je možné považovat Damasiovu teorii vycházející z činnosti homeostatického systému.
Jedním z klíčových uzlů neuronální emoční sítě je mnohostranně fungující amygdala.
Starý Claparédeův pokus prokázal existenci dvou paralelních neuronálních obvodů, vědomého a nevědomého.
Funkční zobrazovací metody prokazují distribuovanou neuronální síť jejíž funkce odpovídá emocím bez ohledu na jejich smyslovou modalitu.
V současnosti je vlivná diskutabilní Damasiova et al. hypotéza somatických markerů.

Vývojově vysoce konzervovaný je neuronální systém odměny. Neurobiologie drogové závislosti se vysvětluje odchylkami jeho funkce, zejména pak systémů „I like it“ a „I want it“.
Častým onemocněním je posttraumatická stresová porucha, kterou je možné chápat jako model vztahu mezi stresem převyšujícím obvyklé meze a stavbou i funkcí mozku.
Láska byla pojmem popisovaným teologicky a psychologicky. Známá je její antická typologie, současná biologická charakteristika a moderní psychologická typologie Sternbergova i Fehrové.
Funkční zobrazovací metody dokládají neuronální koreláty akutní zamilovanosti, sexuálního nabuzení a orgasmu.
Za fundamentálně významný považujeme obsah Condonova dotazníku vztahu rodičů k očekávanému dítěti.

Poznámka:
* Dál si ovšem vyhledávejte faktické informace sami, nebo se zúčastněte skvělých přednášek neurobiologů, ovšem náročná témata vyžadují značně velké znalosti z anatomie, fysiologie mozku a souvisejících oborů.

Zdroj: Koukolík František Kniha o Evě a Adamovi

ABBA - Our Last Summer Foto video ABBA. Chytré ženy.

ABBA

ABBA - Our Last Summer
LYRICS:
The summer air was soft and warm/ The feeling right, the Paris night/ Did it's best to please us/ And strolling down the Elysee/ We had a drink in each cafe/ And you/ You talked of politics, philosophy and I/ Smiled like Mona Lisa/ We had our chance/ It was a fine and true romance/ I can still recall our last summer/ I still see it all/ Walks along the Seine, laughing in the rain/ Our last summer/ Memories that remain/ We made our way along the river/ And we sat down in the grass/ By the Eiffel tower/ I was so happy we had met/ It was the age of no regret/ Oh yes/ Those crazy years, that was the time/ Of the flower-power/ But underneath we had a fear of flying/ Of getting old, a fear of slowly dying/ We took the chance/ Like we were dancing our last dance/ I can still recall our last summer/ I still see it all/ In the tourist jam, round the Notre Dame/ Our last summer/ Walking hand in hand/ Paris restaurants/ Our last summer/ Morning croissants/ Living for the day, worries far away/ Our last summer/ We could laugh and play/ And now you're working in a bank/ The family man, the football fan/ And your name is Harry/ How dull it seems/ Yet you're the hero of my dreams/ I can still recall our last summer/ I still see it all/ Walks along the Seine, laughing in the rain/ Our last summer/ Memories that remain/ I can still recall our last summer/ I still see it all/ In the tourist jam, round the Notre Dame/ Our last summer/ Walking hand in hand/ Paris restaurants/ Our last summer/ Morning croissants/ We were living for the day, worries far away.../

O krásné (chytré a bohaté) blondýnce

Přišla v Torontu blondýna do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, že jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolarů. Úředník jí řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýna mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, že si ho vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se pak od srdce zasmáli blondýně, která dala Rollse za 250 000 dolarů jako záruku za půjčku 5000 dolar. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky.  Po dvou týdnech se blondýna objevila, zaplatila 5000 dolarů a k tomu 15,41 dolarů jako úrok. A ten úředník jí řekl:  “Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá v hlavě. Když jste byla pryč, trochu jsme vás prověřili a zjistili, že jste multimilionář. Takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolarů?”
Na to blondýna:
“Kde jinde v Torontu bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní auto za 15,41 dolaru a po návratu bych ho tam našla?”

Top 7 Most Beautiful Tennis Stars My list of the Seven most beautiful girls in tennis!

Anna Kurnikova

Humor: Stěžuje si milionář svému kolegovi:
„Tak ti nevím, co mám dát té své k narozeninám. Všechno už má.“
„Tak udělej vlastní dárkový poukaz a napiš na něj třeba Poukaz na hodinu vášnivého milování jak jen to budeš chtít.“
Druhý den se sejdou a samozřejmě padne otázka, jestli jí to udělalo radost.
„A jakou, radostí vyskočila, políbila mne na čelo a když vybíhala ze dveří křikla: Nashle za hodinu.“

Top 7 Most Beautiful Tennis Stars
My list of the Seven most beautiful girls in tennis!

7.Martina Hingis
6.Maria Kirilenko
5.Nicole Vaidisova
4.Daniela Hantuchova
3.Ana Ivanovic
2.Anna Kournikova
1.Maria Sharapova

Song used: Suddenly I see - KT Tunstall


Nejkrásněji se směje Anna Kurnikovova, to je děvče od srdce
 - ta nikde jazyk nevyplazuje.