 |
| Pravda je omamná květina jako cestující dívka... |
Omamná květina pravdy
Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe
a zakopl o člověka. který se jí bojí
hledal jsem lék proti slabosti, našel sebe
lékárníka o berlích a s bílou holí
Listy poznání padají z ráje tiše do klína
jablka zrají a v ústech trpce bolí
pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí
Našel jsem cestu jinými dávno opuštěnou
kráčel po ní za pravdou na obě strany
byl chvíli mužem, chvíli ženou
a ztrácel síly v obou dohromady
Listy poznání padají z ráje tiše do klína
jablka zrají a v ústech trpce bolí
pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí
Trhal jsem květy vlčích máků do herbáře
kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře
hledal jsem básníka, který umí trpět a nenaříká
a našel sebe- napůl světce, napůl podvodníka
Ztracená sklíčka pravdy
zrníčka obilí, roztroušená v polích
nutí nás, abychom chodili ohnutí
ale sehnout se pro ně do bláta – to nedovolí
Pravda je omamná květina
slabé nezabije a silné nezahojí
hledejte po barvě, po vůni, poslepu
o berlích a třeba s bílou holí
