 |
| Kateřina.. a její pohled do světa |
Naskakuje mi toho hodně, a přece si uvědomuji, že ženskou krásu vnímám jinak já a jinak pán sedící vedle u stolečku v kavárně ..
Miluji krásu, miluji ženskou krásu, miluji ženskou oduševnělost, plnost, sytost. Když se podíváte na ženu a vnímáte její plnost prožitku a otevřenost životu. Její schopnost užít si každý moment života a radovat se. Ano radovat se, jen tak .. z toho, že je, ze života, z vývoje ..
Miluji pohled na ženu, ze které vyzařuje energie zralého šťavnatého ovoce, který je nasáklý sluncem i vodou .. vůní i sytou chutí ..
A všechny tyto představy mě vedou k otázce .. co nám ženám ubírá na kráse .. kdy se naše krása ztrácí .. ?
Ztrácí se ve strachu a v nedůvěře.
Znám moc dobře pohled na sebe sama do zrcadla, kdy jsem dovolila strachu, aby vstoupil a prostoupil.
Přikryl na nějakou chvíli krásu, oduševnělost, i důvěru.
Důvěra. Ať se děje v našem životě cokoliv, má to svůj smysl, který teď nemusíme chápat.
Ano chápat, ne rozumět. Když chápeme, nepotřebujeme porozumět, stačí přijmout věci tak jak jsou, bez posuzování či potřebě cokoliv násilně měnit. Taková úleva.
Žena přijímá život takový jaký je. Dovoluje životu, aby byl, aby se děl, aby se vyvíjel.
Žena vnáší do života výživu. Žena vyživuje život láskou.
A raduje se.
Protože je
Kristina
